Category Archives: Pojištění

Pojištění vlastního bydlení by mělo být samozřejmostí. Není, a to je velký problém!

“Pomozte prosím rodině, která při živelní události přišla o všechno.”

“Dejte najevo svou účast a přispějte do sbírky pro manžele, jejichž rodinný dům vyhořel.”

“Pomozte postiženým, jejichž majetek vzala velká voda a nebyli pojištěni.”

Podobná prohlášení a výzvy nejčastěji slýcháme při velkých přírodních katastrofách. U nás nejčastěji po záplavách. Jejich cílem obvykle bývá pomoc konkrétním lidem, kteří z nejrůznějších důvodů přišli (téměř) o celý svůj majetek. A vychází ze specifické premisy: Pro podobné případy nebyli pojištění a solidární společnost by jim proto měla pomoci.

Nic proti solidárnímu chování. Nic proti sbírkám na pomoc komukoli a čemukoli. Jen si myslím, že by si pořadatelé podobných sbírek a podpůrných akcí měli uvědomit, že v mnoha případech podporují nezodpovědnost. A to na úkor lidí, kteří by si zájem veřejnosti zasloužili mnohem víc a navíc s problémem (obvykle zdravotního charakteru), proti kterému se předem zajistit nemohli.

Upřímně řečeno, stále více mě zaráží lehkomyslnost lidí na straně jedné a současně obrovská vstřícnost k podpoře jejich nezodpovědnosti na straně druhé. Jen málokdo se přitom zamyslí nad otázkou, jak se asi cítí blízcí či vzdálenější sousedi takto protěžovaných lidí, kteří každý rok poctivě řeší pojištění svého majetku a dělají všechno proto, aby se o sebe postarali. Sami!

U rizika záplav a povodní by se možná v některých případech dalo přimhouřit oko. Některé nemovitosti pojistit nelze, prodat se nedají a jejich majitelům tak nezbývá mnoho možností, jak celou záležitost vyřešit. Ale co říci o rodině, které dům po úderu blesku do základů vyhořel a následně se zjistilo, že nebyl pojištěný. Vždyť požár a úder blesku patří mezi základní škody, na které se musí pojistit snad každá nemovitost.

Říká se: “Lehce nabyl, lehce pozbyl.” To však u většiny majitelů nemovitostí neplatí. Lidé si svého majetku váží a dělají vše proto, aby ho ochránili. Ale pak si pořád říkám: “Jak je možné, že si tito lidé svůj majetek nezajistili?” A navíc si musíme uvědomit, že se problém netýká pouze majetku, ale také životy lidí, kteří v domě přebývali a v neposlední řadě i samotného domu, jako místa pro život.

Normální je majetek chránit. Starat se, abychom to, co jsme v potu tváře vybudovali, mohli využívat i za několik let či desetiletí. Ovšem pokud toto pravidlo někdo nedodržuje a spoléhá se, že jeho se podobná rizika netýkají, nastává problém. Nejen, že se vyhlašují velké solidární akce a sbírky, kdy ostatní lidé, kteří sami o zajištění majetku dbají, darují, co mohou – od šatů, až po nábytek, stavební materiál a další nezbytné vybavení . Příspěvkové státní a samosprávné organizace ze svých rozpočtů financují náhradní bydlení či stavby provizorních domů a poskytují příspěvky na stavbu nového bydlení. A lidé si pomalu začnou zvykat, že pojištění je vlastně úplně zbytečné. Vždyť je tolik hodných lidí, kteří případně pomohou…

Nesmíme však zapomínat ani na druhou stranu této mince. Pojišťovací produkty jsou založené na rozdělení rizika mezi více subjektů. Některá z osob či firem, které platí pojistné, utrpí škodu, jiná ne. A jen tak mohou pojišťovny fungovat. Pokud však poroste podíl nepojištěných majitelů nemovitostí, kteří budou spoléhat na solidaritu společnosti, začnou se pojišťovny dostávat do problémů. Takže pamatujte: “Pojistit sebe i svůj majetek a firmu je normální.”

V případech, jako je uvedená nemovitost, se jedná jen a jen o nezodpovědnost konkrétních jednotlivců. Kdyby nemovitost byla řádně pojištěna, pojišťovna by musela plnit. A to nejen hodnotu poškozeného majetku. V podobných případech jsou běžně pojištěny také náklady spojených s náhradním bydlením či pořízením zničených dokladů, nárok na poskytnutí prostředků na základní osobní věci dočasné potřeby a mnoho dalších věcí. A nikdo by nemusel složitě shánět prostředky pro život poškozených rodin.

Jak již bylo řečeno, podobné příklady solidarity zodpovědných s nezodpovědnými známe a poznáváme vždy při živelných událostech malého i velkého rozsahu. Zářným příkladem byly velké povodně. A i přes několikeré opakování podobných živelních katastrof lze stále najít lidi, kteří se stále o toto riziko nepostarali.

Jako pojišťovákovi mi obrovsky vadí, že možnost vlastního zajištění existuje. Přesto lidé stále spoléhají na ostatní a hlavně na stát.

Text byl vytvořen pro pojišťovací makléřskou společnost Vítovec corp. a.s.

Pojištění domácnosti a nemovitosti může skrývat rizika. Raději se poraďte s odborníky

Pojištění staveb, nemovitostí (určených pro bydlení či rekreaci) a domácností  patří do skupiny pojistných produktů, které lze sjednat on-line přes internet, případně na přepážkách České pošty nebo u “speciálně vyškolených” pracovníků jiných organizací, které jinak poskytují zcela odlišné služby. Dalo by se tedy říci, že tento typ pojištění není nijak složité sjednat a pojištěnému nehrozí, že by mohl udělat nějakou zásadnější chybu, která by mohla ohrozit plnění v případě, že k pojistné události nakonec opravdu dojde. Jenže ouha, skutečnost (a bohužel také zkušenosti) jasně ukazují, že zdánlivě jednoduché produkty v sobě skrývají mnoho potenciálních rizik a záludností.

Pojmy a jejich výklad. Události, které neprofesionála ani nenapadnou. Pravidla pojišťoven a legislativní omezení, o nichž laik obvykle ani netuší, že existují. Příliš vysoká míra spoluúčasti. Podceněná hodnota majetku. Snaha ušetřit. To všechno jsou faktory, které mohou negativně ovlivnit kvalitu pojistné smlouvy, respektive výši plnění při pojistné události.

Nemovitost není domácnost

Základní omyl, který se v souvislosti s pojištěním nemovitostí stále ještě objevuje, vyplývá z pocitu, že když si vlastník (nebo kdokoliv jiný, kdo za nemovitost odpovídá) uzavře pojištění nemovitosti, pojistí si současně i domácnost. Ale to není pravda. Pojištění domácnosti zahrnuje vybavení domácnosti. Nemovitost, tedy zdi a další k nim pevně připojené prvky, lze pojistit pouze pojištěním nemovitosti. Obě pojistky přitom mohou, ale také nemusí být součástí jedné smlouvy.

Záplava vs. povodeň

Ano, je to tak. Záplava a povodeň jsou skutečně dvě různé události. Zatímco při povodni dochází k zatopení rozsáhlých území vodou, která vystoupila z břehů vodních toků a nádrží (obvykle následkem atmosférických srážek), záplavu způsobuje voda stékající po povrchu (příčinou může být kormě srážek například také havárie vodovodního potrubí). A i když většina pojišťoven již kryje automaticky obě rizika, není radno na rozdíl zapomínat.

Vodovodní škodu nezpůsobí přeteklá vana

I když si to stále ještě mnozí klienti myslí, pojištění vodovodních škod nekryje škody, které vzniknou jinak, než poruchou vodovodního zařízení. Ani přeteklá vana, ani voda z rozbitého akvária (pokud nejsou tyto škody dopojištěny či přímo zahrnuty ve smlouvě), ani voda zateklá z okapu nebo při přívalovém dešti otevřeným oknem nepatří mezi vodovodní škody (konkrétně se na ně vztahuje připojištění škod způsobených atmosférickými srážkami nebo zatečením).

Vystoupení vody z odpadního potrubí

Další z rizikových faktorů, na které se často zapomíná, vyplývá z prostých fyzikálních zákonů. Hladina vody na obou stranách trubice se vyrovnává. A do domácnosti se tak může snadno dostat něco, co nikoho nepotěší. Pojištění tohoto rizika přitom není automaticky součástí pojištění u mnoha pojišťoven.

Aktualizace smluv

Velkým problémem, na který často narážíme, je kontrola a případné doplnění či aktualizace pojistných smluv. Pojištění nemovitosti či domácnosti se sjednává na jeden kalendářní rok. Pokud však pojistník (plátce pojistného) smlouvu nevypoví, platnost se automaticky prodlužuje. To je samozřejmě výhodné v okamžiku, kdy se pojištěný nechce každý rok znovu a znovu zabývat výběrem pojištění. Ovšem přináší to také poměrně zásadní hrozbu. Často se totiž stává, že se smlouva automaticky prodlužuje i několik let. A nikdo si přitom neuvědomuje, že se mezitím mohla spousta věcí změnit.

Většina majitelů své nemovitosti a zejména domácnosti průběžně vylepšuje, doplňuje vybavení, nakupuje nové přístroje, cennosti, elektroniku, sportovní vybavení. Jejich hodnota však v původní smlouvě započítaná nebyla. A když dojde k pojistné události a pojišťovna začne zkoumat, zda celková hodnota pojištěného majetku odpovídá současné hodnotě, zjistí, že to tak není. Dojde ke krácení pojistného plnění a majitel může přijít i o hodně peněz. Z pohledu pojišťovny jde přitom o oprávněné rozhodnutí – je na každém, aby se o pojistnou smlouvu staral. Případně, aby si na to najal pojišťovacího poradce.

Nová vs. časová cena

Téma samo pro sebe jsou ceny pojištěného majetku, respektive hodnota, kterou bude pojišťovna platit. Pokud je nemovitost či domácnost nová, je logické, že stačí pojištění  na tzv. časovou hodnotu (cenu majetku v okamžiku, kdy došlo k jeho poškození nebo zničení). Ale jak vybavení stárne (některé věci v domácnosti vydrží i desítky let), je samozřejmě lepší přejít na novou cenu (částku, za kterou by se poškozený majetek dal pořídit nový (ten samý či obdobný typ) v okamžiku, kdy k pojistné události došlo). Rozdíl je jasný – zatímco za časovou hodnotu se věc koupí  v bazaru, za novou cenu se pořídí věc nová.

Novou cenu je samozřejmě možné sjednat už na začátku a pak se nikdo nemusí zatěžovat přemýšlením, zda již hodnotu změnit, nebo ještě ne. Stále se však setkáváme s majiteli, kteří chtějí ušetřit a tak preferují cenu časovou. A u těchto smluv se musí ve správný okamžik podmínky upravit.

Je lepší sjednat smlouvu sám a nebo přes makléře?

Asi jen málokdo by čekal, že doporučíme první variantu. Vždyť sami makléřské pojišťovací služby poskytujeme. Pro uvedené doporučení však můžeme předložit množství argumentů, které přímo s praxí makléře de facto nesouvisejí. Jsou však významné.

Asi nejdůležitějším důvodem proč využít služeb makléře, je případná podpora a pomoc při řešení pojistných událostí. Ne, že by pojišťovny prvoplánově nechtěly plnit své povinnosti. Často však narazí na nejasnosti nebo drobné rozpory a bez potřebného znalostního zázemí se argumenty zajišťují jen obtížně.

Pojišťovací makléř (nebo makléřská společnost) se také postará o aktualizaci smluv. A to včetně rady, jak případně smlouvu doplnit nebo upravit.

A v neposlední řadě pojišťovací makléř – díky svým znalostem a zkušenostem – upozorní klienta i na možná rizika, která si on sám neuvědomuje, protože často ani neví, že podobné problémy mohou nastat a sestaví rizika tak, aby vyhovovala daným podmínkám.

Text byl publikován na webu společnosti VÍTOVEC corp. a.s.

Může pojištění nebýt náročné na poradenství?

V rozhovoru s technickým ředitelem UNIQA pojišťovny Martinem Rotkovským, který zveřejnil odborný server oPojištění.cz, se objevilo souvětí, které dle našeho názoru jasně identifikuje rozdíly mezi pohledem pojišťoven a pojišťovacích makléřů a poradců na poradenství a následný servis při sjednávání a správě pojistných smluv.

[blockquote]”I nám se v minulosti dobře osvědčily produkty ve formě skládačky, kde je k dispozici řada relativně jednoduchých „kostiček“. Ty jsou snadno pochopitelné a klient na konci bezpečně ví, co v jeho smlouvě bude a co nikoli. Nevznikají proto ani významné nároky na příliš sofistikované poradenství.”[/blockquote]

V čem je problém, respektive rozpor? V pocitu zástupců pojišťoven, že některé typy pojištění lze nastavit tak, aby si klient dokázal vybrat všechny typy rizik, která ohrožují jeho majetek nebo zdraví a život, a bez “sofistikovaného poradenství” uzavřel pojistnou smlouvu, jež jej dokonale ochrání. Jenže ono to dost dobře možné není. Ze zcela prostého důvodu. Pokud se zájemce v problematice pojištění – a je vcelku nepodstatné, zda se pojistka týká nemovitosti, domácnosti, cestování nebo auta (o úrazových a životních pojištěních raději nemluvme) – dobře nevyzná, vždy hrozí, že reálné riziko nedokáže odhadnout.

Podobná dobromyslná prohlášení (v žádném případě pana ředitele nepodezírám, že by význam práce poradců zlehčoval) pojišťovacímu trhu příliš neprospívají. Už tak nepříliš vysoké společenské postavení pojišťováků totiž dál snižuje. Nebo lépe řečeno, naznačuje, že jejich znalosti a zkušenosti nejsou v některých případech důležité. To je ovšem velký omyl. A nám –  pojišťovacím makléřům a poradcům snažícím se o poctivé řemeslo – nezbývá nic jiného, než zas a znovu vysvětlovat, že pojištění – má-li poskytovat očekávanou míru ochrany – vyžaduje nemalé know-how. Bez něj (možná až příliš často) se zapomíná na rizika, která sice pojištěného nenapadnou, nicméně poradce by jej na ně měl upozornit. Tedy pokud by při uzavírání pojistné smlouvy byl účasten.

Narážky na jednoduchost některých pojistných produktů a diskuse o nepotřebnosti sofistikovaného poradenství možná mají naznačit, že se pojišťovny snaží vytvářet stále jednodušší produkty, jejichž správné sestavení zvládne i úplný laik. Ovšem ouha. Laik přece vůbec nemá představu, jaká rizika jeho majetek, zdraví nebo život ohrožují, či co se skrývá ve velmi obsáhlých, navíc povětšinou elektronicky předávaných pojistných podmínkách, smluvních ujednáních, speciálních ujednáních a dalších souvisejících dokumentech. Navíc lze dojednat množství individuálních změn, úprav a doplňků. A nedej bože, aby klient charakterem svého majetku (hodnota, struktura, vlastnictví sbírek, uměleckých děl či zbraní) nezapadal do některého chlívečku navrženého pojišťovnami pro masu.  Což, jak ukazují zkušenosti, hrozí téměř vždy. A vždy se pak na něco zapomene. A to zpravidla na potenciální problém, který je z jeho hlediska velmi důležitý. A při pojistné události se hrozně diví, jak je možné, že se něco takového mohlo stát.

Pojišťovací poradenství je důležitou součástí zpracování a správy pojistných smluv i řešení případných pojistných událostí. A pokud budou i manažeři pojišťoven přemýšlet tak, že jejich klienti poradce nepotřebují, nepomůžou nikomu. Ani sobě, byť čas od času jistě jejich firma ušetří při plnění (například z důvodu podpojištění, netransparentní definice požáru, nemluvě o struktuře majetku, počtu staveb k bydlení, vedlejších staveb, oplocení bazénů, skleníků, pergol, markýz a mnoha dalších “drobností”), čímž však pochopitelně vyvolá nevoli pojištěného, ale ani klientům. Ti totiž na svou neznalost doplatí. A to v okamžiku, kdy budou nejvíc potřebovat, aby je někdo podpořil, případně, aby jim někdo zaplatil vzniklou škodu. Pojišťovny totiž nenesou ze zákona ani z pojistných podmínek jakoukoli odpovědnost za stanovení pojistné částky či za stanovení potřebných rizik. Veškerá tato odpovědnost zůstává na klientovi. Ale částečně se dá přenést třeba na pojišťovacího makléře. Jenže jeho služby musí chtít klient využít. A pokud mu pojišťovna, případně její manažer naznačí, že pojištění je tak jednoduché, že žádnou radu ani pomoc nepotřebuje, pravděpodobně se rozhodne jinak.

Pojištění domácnosti Češi podceňují. A na svůj přístup doplácejí

Pojištění domácnosti by mělo jednoznačně patřit mezi ty typy pojištění, která si bude zařizovat každý hned, jak se nastěhuje do nového bytu či rodinného domu. Statistiky českého pojišťovacího  trhu jasně ukazují, že pojištění stále nevyužívají obyvatelé zhruba třetiny domácností (zda vybavení a související odpovědnost nestojí za pojištění anebo jen chybí zájem, lze odhadnout jen velmi obtížně, nicméně čísla mluví jasně). Continue reading

Boom on-line prodeje pojištění a jeho rizika

Stále více pojišťoven při hledání způsobů, jak získat další zákazníky, obrací svou pozornost k internetu. Na tom není nic divného. Na síti mohou přímo oslovit potenciální klienty, kteří pojištění poptávají. Mají přitom k dispozici libovolně velký prostor pro své argumenty. Obsah své prezentace totiž mohou zpracovat přesně podle svých představ a dokonale ho přizpůsobit potřebám čtenářů. A navíc – náklady na internetové stránky jsou výrazně nižší, než výdaje na jiné formy prezentace. S tím logicky souvisí příležitost k dalšímu – u nás tolik oblíbenému – marketingovému kroku: snížení ceny. A proč by ne? Vždyť pojišťovny neušetří jen náklady na vytvoření prezentace. Přímým prodejem se zbaví také prostředníků, tedy zprostředkovatelů či makléřů. Sleva tak může dosáhnout poměrně slušné výše.

Continue reading